Prokazatelný kontakt lidí s dinosaury v 8 století n.l.
16. 7. 2007
Poslední brontosauři?
Veleještěři vymřeli na konci druhohor před 65 miliony lety, tedy daleko dříve, než se objevili první lidé. Teprve v polovině 19. století věda poprvé dinosaury rekonstruovala a vznikalo povědomí o jejich podobě. Nálezy artefaktů z dvacátých let minulého století však svědčí o tom, že kdosi již před 1200 roky velice přesně věděl, jak vypadá brontosaurus. Žili tu podobní tvorové ještě v devátém století nebo se o nich alespoň dochovaly nějaké doklady?Archeologové nedaleko arizonského Tucsonu, v lokalitě zvané Silver Bell Road, objevili v roce 1924 tři desítky zajímavých artefaktů. Jejich původ byl na základě spolehlivého datování stanoven přibližně na rok 800.
Nalezené meče a kříže jsou vyrobeny z olova s příměsí zlata, stříbra, mědi a zinku a jsou popsány latinskými a hebrejskými nápisy. Mohly by tedy pocházet z Evropy. Avšak expertízy jednoznačně ukázaly, že použitá ruda byla vytěžena na jihovýchodě Spojených států. Už tento rozpor mezi místem původu, dobou vzniku výrobků a nápisy v jazyce z opačné strany zeměkoule by stačil k rozvíření pozornosti badatelů. O mnohem větší senzaci se ale postarala rytina na jednom z mečů, která zobrazuje dlouhokrkého sauropoda, nejspíše apatosaura. Zpráva o neobvyklém nálezu vyšla 23. prosince 1925 v New York Times a rozpoutala pravé šílenství v odborných kruzích.
Kdo stál modelem
Kresba dinosaura pochází z doby o tisíc let starší, než paleontologové na základě vykopávek poprvé nesměle načrtli. Čím se neznámý umělec z devátého století inspiroval? Na základě čeho vytvořil podobu zvířete, které na této planetě už 65 milionů let nežilo?
Pokud předpokládáme, že ve své době brontosaura spatřit nemohl, musel se tedy opírat o nějaká starší vyobrazení. Jenomže v době, kdy sauropoidní dinosauři žili, neexistoval podle oficiální vědy nikdo, kdo by byl schopen vládnout tužkou, uhlem či pazourkem.
Beton brání podvrhu
Právě zobrazení historického zvířete na olověném meči mělo přesvědčit ty, kteří pochybovali o pravosti nalezených artefaktů a považovali je za podvrh. Byl by ale falzifikátor tak naivní, aby sám sebe usvědčil rytinou tvora, kterého svět tehdy znal sotva sto let?
Nález už byl ovšem zpochybněn, a zastánci jeho pravosti tedy museli přijít s náležitě pádnou odpovědí. Jako první uvedli neporušenost naleziště. Silverbellské artefakty, jak se jim začalo říkat, byly pevně uvězněny ve vrstvě, které geologové říkají „caliche“. Je tvořena uhličitanem vápenatým a představuje jakýsi přírodní beton. Ostatně ne nadarmo si vysloužila označení „desert cement“. Do takové vrstvy nikdo nemohl cokoliv nenápadně vložit tak, aby nezanechal žádné stopy.
Jasnovidec a padělatel?
Nejsilnějším argumentem se ale stal postoj vyobrazeného sauropoda. Veleještěr na meči je zobrazen tak, jak si věda tyto giganty dnes představuje – s vodorovným držením krku a stejně tak postaveným ocasem. Nejnovější výzkumy totiž dokládají, že brontosauři vlastně nemohli příliš zvedat hlavu, protože jinak by se jim zaklínily krční obratle. O tom, že ocas drželi vodorovně a nevláčeli ho za sebou, zase svědčí zkamenělé stopy – nikde ani památka po rýhách, které by musel za sebou zanechat.
To, co víme v současnosti, ale nebylo samozřejmostí ve dvacátých letech. Tehdy se dinosauři naopak znázorňovali s vysoko vztyčenými hlavami a s ocasy pevně usazenými na zemi.
Pokud by se nějaký padělatel v roce 1924 rozhodl vyrobit falzifikát, jistě by zvíře zobrazil tak, jak ho tehdejší věda znala. Nebo snad byl neznámý výtvarník jasnovidcem, který vytušil, že dobové poznatky nejsou dokonalé a podoba dinosaurů bude v budoucnosti upřesněna?
Drápy na obřích nohou
Postoj sauropoda na rytině tedy hovoří pro pravost nálezu. Tím však zdaleka nejsou všechny otázky zodpovězeny. Umělec z roku 800 totiž podle všech vědeckých předpokladů nemohl mít úplné informace o druhohorních ještěrech. Jeho drobný obrázek nás tedy nutí uvažovat o eventualitě, že ještě v devátém století podobní tvorové existovali nebo se o nich alespoň dochovaly nějaké doklady.
Tento předpoklad není tak nemožný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na různých místech Země se mezi místními obyvateli tradují historky, podle nichž v džungli žijí tajemní tvorové skrývající se před světem.
V roce 1776 například vzrušila svět kniha francouzského abbého Lievaina Bonaventury Proyarta. Zachytil v ní vyprávění misionářů, kteří ve střední Africe narazili na stopy obrovského zvířete, jehož nohy s velkými drápy po sobě zanechávaly šlépěje s obvodem devadesáti centimetrů. Podle popisu místních obyvatel tento gigant jako by z oka vypadl apatosaurovi, kterého ale věda popsala až o 101 let později. A co víc – to, že zadní nohy sauropodů byly opatřeny drápy, badatelé nevěděli ještě ani v polovině dvacátého století.
Podle živé předlohy
Na počátku uplynulého století zaznamenal vyprávění o záhadném stvoření, zvaném konžskými domorodci mokele mbembe, německý cestovatel von Stein. Zvíře prý mělo hnědošedou barvu a bylo velké jako slon. Mělo dlouhý ohebný krk a svalnatý ocas. Žilo prý především ve vodě, kde napadalo loďky místních lovců. Svou kořist ovšem nikdy nesežralo, protože se živilo pouze rostlinnou stravou.
Zprávy o výskytu neznámého tvora přicházejí z Afriky dodnes. Domorodí obyvatelé mu říkají n´yamala, diba, songo, bandigui, ngakula-ngu nebo guaneru, ale podle popisu se vždy jedná o starého známého sauropoda.
Pokud bychom připustili, že kdesi v hlubinách černého kontinentu žijí poslední apatosauři, proč by ke stejné situaci nemohlo dojít v nepřístupných oblastech Severní Ameriky před stovkami let? Neznámý umělec potom možná na olověném meči zachytil skutečně žijícího dinosaura, kterého sám viděl nebo přinejmenším dobře znal z vyprávění či obrázků.
(lup)
Komentáře
Přehled komentářů
No ... možný to je ... na světě se děje tolik divnejch věcí ... třeba Čuněk dává skvělý bydlení neplatičům nájmu ... tak proč by nemohli ještě existovat dinosouři ... nehledě na to, že varan, leguán nebo krokodýl jsou vlastně dinousaři.
Dinopark
(Pošťák, 16. 7. 2007 20:26)